Lukostřelba je sport s vlastní
historií a tradicí. V minulosti byl luk chápán spíše jako zbraň, během posledních
pár stoletích se však stala vrcholovým sportem se svým osobitým půvabem. Je
sportem, v němž se dá lecčeho dosáhnout.
Již před tisíci lety se na území japonského
císařství proháněli bojovníci na koních ozbrojeni lukem, Chetité ( z obd. 3.
tis. př. n.l. ) vyhráli válku nad Egyptem jen díky luku, vzpomeňte si na Indiány –
též perfektní lukostřelci. Asi nejznámějším historickým lukostřelcem byl Robin
Hood, střelec ze Sherwoodského lesa.
Dnes je lukostřelba prakticky pro všechny věkové
kategorie – od dětí až po bělovlasé kmety. Je to sport, s nímž se dá začít
opravdu kdykoli, ale je nutné mít pevné nervy ( z vlastní zkušenosti Vám to
mohu potvrdit ) a trochu kondičku ( i tak budete muset posilovat jako diví ). Již
zmíněná psychika je opravdu důležitá a zejména na ni dbají asijští střelci,
vzniklo dokonce učení o správném držení těla, dýchání a soustředění se
právě při lukostřelbě.
Při lukostřeleckém tréninku by měl být kladen
důraz zejména na techniku výstřelu a až po dokonalém zvládnutí techniky přijde na
řadu přesné míření a strefování se na přesně určené místo. Pro špičkové
střelce, je také nutné perfektní sladění výstroje - tzn. luku, šípů,
stabilizátorů atd. Dokonalost je v tomto směru bohužel velmi nákladná.
V tomto století prodělala konstrukce luků i šípů
silných změn samozřejmě k lepšímu. Bylo zde použito nových technologií a
materiálů. A tak je možné, že při nejlepší kombinaci luku a šípu ( také však
rukou střelce ) může šíp dolétnout do neuvěřitelných dvou kilometrů.
Lukostřelba byla prvně zařazena do seznamu
olympijských sportů v roce 1900, to znamená, že byla uvedena na olympiádě
v Paříži.
Jelikož však organizace těchto soutěží neměla
ještě vysokou úroveň ( musíte si uvědomit, že olympijské hry byly tehdy
nezavedenou novinkou ), mohl střílet prakticky kdokoli. Nakonec bylo přijato na
střelecké soutěže 68 závodníků z pěti zemí. Australan Mackintosh to jako
jediný zkusil, jak s lukem, tak též s puškou a kupodivu v obou sportech
dosáhl nemalých úspěchů.
Tehdy si pomyslné medaile mezi sebe rozdělili Francouzi
s Belgičany, jejichž Hubert van Innis se dokonce zařadil mezi deset nejlepších
olympioniků II. her. Francouz Henri Herouin se na vzd. 50 m umístil první a Eugén
Mougin druhý.
Zájemce o lukostřelbu si musí v prvé řadě ujasnit, jakým způsobem se chce tomuto koníčku věnovat. Možností je totiž více, než si může začátečník myslet. V používaných pojmech navíc panuje i mezi stávajícími střelci nejednotnost a střelci často vedou dlouhé debaty o tom, co je a co není tradiční lukostřelba, primitivní lukostřelba a podobně. Pojďme si tedy v těchto pojmech udělat trochu pořádek a ujasnit si, co se pod kterým z nich vlastně skrývá.
Jako základ přijmeme dělení na střelbu sportovní a střelbu tradiční. Každá z těchto kategorií zahrnuje celou řadu aktivit.
Sportovní lukostřelba
Sportovní lukostřelbou nazýváme všechny typy lukostřelby, které jsou sdružené pod některou z mezinárodních lukostřeleckých organizací. Jedná se zejména o následující:
Terčová sportovní střelba
Terénní lukostřelba
3D
Lukostřelecký biatlon (Ski Archery nebo Run Archery)
Střelba do dálky (Flight Archery)
Vlajková lukostřelba (Clout)
Lukostřelba nevidomých
Terčová sportovní střelba je klasické sportovní odvětví. Zaštiťuje jej mezinárodní organizace FITA (Fédération internationale de Tir á l’Arc), v Česku je to Český lukostřelecký svaz. Setkat se můžete rovněž s organizací EMAU (European and Mediterranean Archery).
Je asi nejznámější formou, už proto, že patří mezi sporty olympijské. Používá se sportovní olympijský nebo kladkový luk, vybavený mířidly a dalšími technickými pomůckami. Šípy jsou obvykle duralové nebo karbonové s plastovými končíky a terčovými hroty. Jako disciplíny se střílí různé terčové sestavy na vzdálenosti 20 - 90m, střílí se pod širým nebem nebo v hale. V angličtině se uvedené disciplíny nazývají Outdoor nebo Indoor Target Archery.
Pokud přemýšlíte právě o sportovní lukostřelbě, doporučuji se podívat do adresáře klubů, kontaktovat nějaký v blízkosti Vašeho bydliště a zde Vám školení trenéři sdělí vše potřebné.
Další variantou je terénní lukostřelba, kde jsou kruhové terče rozmístěny v různých vzdálenostech na několikakilometrovém úseku trati a využívá se zde terénních nerovností. Můžete se setkat i s anglickým označením Field Archery. Často se pro tuto disciplínu používá holý luk (bare bow).
3D lukostřelbu zaštiťuje asociace EAA 3D (European 3-D Archery Association, v Česku vzal 3D lukostřelbu pod svá křídla Český svaz sportovních luků a kuší - informace na této adrese). Jedná se o střelbu v přírodním terénu, kde jako terče jsou trojrozměrné figuríny zvířat. Kromě střeleckých dovedností je potřeba rovněž dobrý odhad vzdálenosti (střelec neví, jak jsou terče daleko) a schopnost přizpůsobit míření terénu, protože někdy může být zvíře níže nebo výše položené než střelec. EAA 3D definuje několik různých kategorií podle použitého vybavení - takže zde potkáte třeba střelce s olympijskými luky plnými miřidel a dalších pomůcek nebo luky kladkové. Existuje ale rovněž kategorie holý luk, kde je možné střílet tradičním způsobem bez použití miřidel. Ve 3D se u nás koná seriál soutěží, kde je možné se kvalifikovat na Mistrovství Evropy.
Ski Archery a Run Archery jsou biatlony, zde se lukostřelba kombinuje s dalším sportovním odvětvím. Ski Archery (též Skiarc) kombinuje střelbu s během na lyžích, Run Archery s klasickým vytrvalostním během. Jedná se o relativně mladá sportovní odvětví. Spojují dobrou fyzickou kondici střelce se schopností maximálního zklidnění a koncentrace na střelbu. Sportovci často tyto sporty spojují, v letní sezóně se věnují běhu klasickému, v zimní sezóně běhu na lyžích.
Střelba do dálky spočívá ve schopnosti vystřelit šíp co nejdále. Není zde žádný terč (nebo naopak terč největší, celá planeta Země). Vítězí střelec, jehož šíp doletí nejdále od střeliště.
Při vlajkové lukostřelbě (i v Česku známější pod anglickým názven clout) je cílem barevná trojúhelníková vlajka. Ta je umístěna ve středu pěti soustředných kruhových bodovacích polí, z nichž největší má průměr 15m. Střílí se z relativně velkých vzdáleností, v závodech nejčastěji ze vzdálenosti 125m a 150m. Clout je jedna z nejstarších střeleckých disciplín, která v podstatě simuluje válečnou obloukovou střelbu na vzdálené nepřátele. Střílí se i na akcích tradiční lukostřelby.
Lukostřelba nevidomých je sportem pro handicapované sportovce, kteří s pomocí vidoucího člověka nebo bez jeho pomoci (ale se speciálními technickými pomůckami) střílí na kruhové terče. Střelba zcela bez pomoci vidoucího je česká specialita, o které se zde můžete dozvědět bližší informace.
Tradiční lukostřelba
Pod často diskutovaným pojmem tradiční lukostřelba je možno zahrnout všechny druhy střelby, které vycházejí z původního účelu luku jako zbraně pro boj a lov. V tradiční střelbě se nepoužívají nejrůznější pomůcky, se kterými se setkáte ve střelbě sportovní, jako jsou miřidla, vypouštěče a podobně. Existuje také několik způsobů míření, které více či méně úspěšně nahrazují absenci mířidel. Nicméně v zásadě platí, že při tradiční lukostřelbě musí střelec spojit svou vlastní zkušenost (získanout tisícovkami výstřelů), odhad vzdálenosti a základní prvky některé z mířících technik tak, aby zasáhl terč. Mnohdy se setkáváme i s označením instinktivní lukostřelba. Ano, do značné míry se zapojuje instinkt střelce, takže i na tomto názvu je kus pravdy.
Setkáme se tedy zejména s následujícími pojetími střelby:
Rekreační lukostřelba
Historická lukostřelba
3D,
terénní a lovecká lukostřelba
Kjúdó a zenová lukostřelba
Střelba z koně (Horse Archery)
Lov ryb (Fishing Archery)
Rekreační střelba je asi nejrozšířenějším druhem střelby u nás. Provozují ji všichni ti neorganizovaní nadšenci, kteří si chtějí doma na zahrádce nebo na chalupě zastřílet a za tím účelem si pořídili nějaký luk a šípy. Vybavení je zpravidla takové, na jaké finančně dosáhne, jaké se mu líbí nebo jaké si koupí třeba proto, že to samé má kamarád. Většinou nemají ani potuchy o tom, že jsou nějaké lukostřelecké svazy, nějaká ustálená technika střelby, jsou to prostě nadšenci - amatéři. Většinou se však po určitém čase tomuto koníčku přestanou věnovat, neboť je omrzí. Ti, kteří u střelby vydrží, se poté většinou profilují do některé další skupiny - buď se dají na střelbu sportovní, nebo na některou z "pokročilejších" forem tradiční lukostřelby. Právě těmto lidem by měl tento server přinést základní informace o tom, kam se mohou se svým koníčkem posunout dále.
Historická střelba je snahou tradičních lukostřelců být skutečně tradiční v tom pravém slova smyslu. Nejde zde jen o střelbu holým lukem tradičním způsobem, ale jde o určitý posun v celkovém pojetí tohoto koníčku. Střelci se snaží napodobit skutečná historická místa a období a přiblížit se jim vybavením, oděvem, tradičními výrobními postupy a podobně. Jde zejména o skupiny historického šermu, novodobé Indiány a trapery, skupiny věnující se oživlé historii (tzv. living history) a podobně. Každý v této oblasti dosahuje určité míry dobovosti a sleduje tím jiné cíle. Mohli bychom zde ještě definovat jakési podskupiny historických lukostřelců, nicméně je potřeba mít na paměti, že se v případě konkrétních lidí tyto podskupiny velice často prolínají:
-bitevní střelci - účastní se "bitev" - akcí historických šermířů. Nejde jim ani tak o techniku střelby nebo dobové materiály, spíš o ten adrenalin - luky jsou často i dřevolamináty, musí však vypadat na první pohled "dobově". Šípy nemají ostré hroty, hlavice šípu je rozšířená a často ještě vyměkčená, aby nemohlo dojít ke zranění jiných účastníků bitvy. Pro jednu z relativně bezpečných konstrukcí se ujal trochu sarkastický název Eurošíp. Zde je hlavice šípu tvořena korkovým šampusovým špuntem opatřeným ještě omotávkou. Na mnohé bitvy vás už s jiným typem než Eurošípem pořadatelé ani nepustí. Kromě bezpečných šípů je nutné mít oděv odpovídající dané historické době a luk smí mít jen malý nátah, zpravidla 25 - 35 lbs.
-historizující střelci - zpravidla si tak trochu hrají na nějakou historickou dobu a v rámci té chodí odíváni.
Na jedné straně je tu obdoba klubů vojenské historie, kde je primární "autentické" vybavení do posledního knoflíku a vlastní střelba je tak trochu v pozadí.
-Protipólem jsou střelci v historickém kostýmu, kteří pro střelbu užívají vybavení relativně moderní - dřevolaminátové luky, šípy s plastovými končíky, někdy i šípy duralové nebo šípy s umělým opeřením. Netrvají na tom, že jejich vybavení musí být autentické, pokud vypadá příliš novodobě, vyřeší to třeba zašitím dřevolaminátového luku do kůže.
primitivní lučištníci - primitive archery je označením pro lukostřelbu nejtradičnější z tradičních. V rámci takové střelby jsou přípustné jen původní materiály a tradiční výrobní postupy. Luky tedy nemohou být dřevolaminátové, ale výhradně dřevěné nebo přírodní kompozitní luky ze dřeva, rohoviny a šlach (v případě luků asijského typu). Vyráběny jsou tradičními postupy, i když mnohdy se k lepení používají i novodobá lepidla. Šípy jsou čistě přírodní - tedy dřevěné, s kovanými nebo i terčovými hroty, s přírodním opeřením, bez plastových končíků. Toto zaměření je typické pro příznivce living history - oživlé historie, kde je to součástí snahy o napodobení tehdejšího životního stylu do všech detailů.
3D, terénní a lovecká lukostřelba, která není organizována pod žádnou z oficiálních organizací. Do značné míry se blíží sportovnímu pojetí 3D lukostřelby s tím rozdílem, že se používají skutečně jen holé luky. Skutečný lov žívé zvěře lukem je jako sport ve světě (zejména v USA) také velmi rozšířen, u nás v ČR je nicméně tento způsob lovu zákonem zakázán. Pokud však někdo skutečně touží po reálném loveckém zážitku, je možné vycestovat do zahraničí, kde je tento "sport" legální. Je možné se zúčastnit například organizované lovecké výpravy do Jihoafrické republiky, Ruska a dalších států.
Japonská lukostřelba Kjúdó patří mezi formy lukostřelby, které pojímají lukostřelbu jako meditační techniku, jako prostředek pro nalezení jednoty a harmonie ducha a těla. Zásah terče není v tomto případě cílem, ale prostředkem. Ve skutečnosti jde zejména o duchovní rozvoj střelce.
Střelba z koně (Horseback Archery) je dosti specifickým druhem lukostřelby. Kromě umění střelby z jezdeckého luku totiž vyžaduje i začnou obratnost v ovládání zvířete - aby střelec mohl za jízdy střílet, musí být schopen koně ovládat pouze pomocí nohou. Zároveň musí být schopen se dobře udržet v sedle bez držení rukama. Je zřejmé, že kromě krátkého jezdeckého luku budete potřebovat také koně ;-)
Rybaření pomocí luku (Fishing Archery) je zvláštní disciplínou lovecké střelby. Nutno podotknout, že v ČR je stejně jako lov suchozemské zvěře i rybaření s pomocí luku zakázáno.
Co si vybrat?
Jak je vidět, možností je skutečně hodně a je potřeba zvážit, co od lukostřelby očekáváte a do jaké míry se tomuto koníčku chcete věnovat.
Jste-li soutěživý typ a berete lukostřelbu jako jeden z řady moderních sportů, obraťte se na některý z klubů sportovní střelby ve Vašem okolí. Jistě Vám pomohou vybrat, co je pro Vás nejlepší, zpravidla dostanete možnost si takovou sportovní střelbu vyzkoušet, než investujete nemalé prostředky do vybavení.
použitý zdroj:www.lukostrelec.cz