Česká Barokní Společnost Czech Barocque Society Pozov 11 Postupice 257 01 Czech Republic |
|
Nejžádanější představení
v roce 2009
Ohnivý květ 
Kurzy jízdy
|
Česká barokní společnost
Historie sokolnictví
Kde vlastně sokolnictví vzniklo, není přesně známo. Nejspíš někde ve stepích jižní Asie, kde byly pro jeho vznik výborné podmínky, ke kterým otevřená krajina středoasijských stepí neodmyslitelně patří. To dokládá i několik pramenů z doby druhého tisíciletí před n. l., které se nalezly v Indii a Íránu. Až do dnešních dnů se téměř v původní podobě zachovalo sokolnictví v Kirgizii; v ostatních zemích se stalo sokolnictví zábavou šlechticů a panovníků.
O používání sokolnictví v období antického Řecka a Říma se žádné prameny nezmiňují, existuje jen stručná zmínka o pokusu syna císaře Avita o zavedení sokolnictví v Římě, který však neuspěl. Do střední Evropy proniklo sokolnictví prokazatelně na konci 4. st. n. l. a od poliviny prvního tisíciletí existují právní předpisy, které lov a nakládání s dravci upravovaly a byly jimi krutě trestány krádeže sokolnických dravců. Od 6. st. je pomalu sokolnictví zaváděno ve všech vyspělích evropských zemích, především na dvorech vyšší šlechty, kde sloužilo k zábavě. U nižší vrstvy obyvatel bylo sokolnictví využíváno jako zdroj potravy.
V 10. století bylo už sokolnictví rozšířeno ve všech evropských, asijských a severoafrických zemích a chovy dravců (především sokolů) se staly samozřejmostí panovnických dvorů. sokolnictví ve středověku, zejména v tom ranném, hrálo významnou politickou i ekonomickou roli a zanechalo výrazné stopy v různých národních kulturách (pověsti, legendy, poezie, výtvarné umění). Dravci vhodní pro sokolnictví začali být předmětem obchodování a rostla po nich značná poptávka. K významnému rozvoji sokolnictví došlo také za období křížových výprav, kdy se zjistilo mnoho užitečných informací, např. použití čepiček k zastínění dravce.
Lov s dravci představoval až do 17. století významnou součást loveckých způsobů obyvatel v celé střední a západní Evropě. V souladu s tehdejším právem byli však sokolníci téměř výlučně panovníci a šlechta. V 18. století však dochází k prudkému úpadku sokolnictví, díky zdokonalování střelných zbraní používaných k lovu a vzrůstající oblibou parforsních honů. Úpad sokolnictví byl také dán celospolečenským vývojem a postupným zánikem feudalismu.
K nám do Čech se sokolnictví dostalo pravděpodobně v první polovině 15. stol. s vpádem Hunů na naše území. Do druhé poloviny 15. stol. je dochována spona s motivem zastíněného dravce nalezená u Vinařic.
V Evropě je však zmiňováno sokolnictví již od roku 336 před. n. l. První dochovanou klasickou učebnicí sokolnictví v Evropě, je dílo císaře Bedřicha II (1194 - 1250) ,,O přirozenost ptáků a umění lovu s ptáky."
Od dob císaře Bedřicha se ve výcviku i výstroji dravců změnilo jen velmi málo. Jde o staletími prověřené postupy a metody, které nám umožňují provozovat z nejpřirozenějších způsobů lovu, při kterém fungují přírodní zákony a přírodní výběr. V podstatě ani nejde o kořist, vždyť staré sokolnické heslo zní: ,,Nelovíme pro kořist, ale pro všechno to krásné při lovu."
V minulosti sice sokolnictví sloužilo prostým lidem i k částečnému zajištění obživy, přesto však byl tento způsob lovu vždy především zábavou a úchvatným divadlem v přírodě. Dnes již nezažijeme pompu, s kterou vyjížděl na loveckou výpravu třeba chán Kublaj, obklopen družinou několika tisíc sokolníků, nebo středověká šlechta. Dnešní lovy jsou mnohem skromnější. Přesto však hlavní aktéři zůstávají stále stejní - nádherní dravci a jejich přirozená kořist. Stejně jako stovky generací sokolníků před námi můžeme s úžasem sledovat způsob a styl letu dravců.
Tradice sokolnického lovu byla koncem 18. století v Českých zemích přerušena. S prudkým rozvojem palných zbraní a jejich neustálým zdokonalováním se způsoby lovu zvěře vydaly odlišným směrem a umění sokolnického výcviku dravců upadlo v zapomnění. Podobně tomu bylo i v jiných částech světa. Jen Anglie a země Střední Asie tuto tradici nikdy nepřerušily.
První pokusy o odnovení sokolnického lovu se u nás datují po 1. světové válce, kdy na bydžovskou lovil s pomocí dravců velkostatkář Bedřich Mensdorff Pouilly, který dokonce roku 1929 uveřejnil výzvu k založení sokolnického klubu. Tehdy však jeho iniciativita zůstala bez odezvy.
V roce 1957 se začal výcvikem dravců zabývat Svatopluk Doubrava, který dokázal získat zájem řady dalších nadšenců a kolem něj tak vzniklo v Hradci Králové první sokolnické středisko.
Časem vzniká druhé středisko v Chebu, řady sokolníků se rozrůstají, sokolníci hledají kontakty, zúčastňují se různých akcí. Období hledání způsobu legalizace lovu s dravci končí 19. 1. 1967, kdy vyhláška o lovu zvěře uvádí sokolnictví mezi povolenými způsoby lovu.
Klub sokolníků byl oficiálně založen 11. 11. 1967 na zámku v Opočně, kde se ustavující konference zúčastnilo 71 sokolníků.
Důležitým počinem bylo v roce 1969 vydání knihy Zdeňka Sternberga - ,,sokolnictví", která svým vydáním 3 000 výtisků umožnila proniknout do tajů sokolnictví mnoha adeptům.
Opočenský zámek se od roku 1967 stává každoročně místem mezinárodních sokolnických setkání, kterých se účastní 120 až 150 sokolníků nejenom místních, ale i z okolních evropských států.
<-- zpět na O nás
O používání sokolnictví v období antického Řecka a Říma se žádné prameny nezmiňují, existuje jen stručná zmínka o pokusu syna císaře Avita o zavedení sokolnictví v Římě, který však neuspěl. Do střední Evropy proniklo sokolnictví prokazatelně na konci 4. st. n. l. a od poliviny prvního tisíciletí existují právní předpisy, které lov a nakládání s dravci upravovaly a byly jimi krutě trestány krádeže sokolnických dravců. Od 6. st. je pomalu sokolnictví zaváděno ve všech vyspělích evropských zemích, především na dvorech vyšší šlechty, kde sloužilo k zábavě. U nižší vrstvy obyvatel bylo sokolnictví využíváno jako zdroj potravy.
V 10. století bylo už sokolnictví rozšířeno ve všech evropských, asijských a severoafrických zemích a chovy dravců (především sokolů) se staly samozřejmostí panovnických dvorů. sokolnictví ve středověku, zejména v tom ranném, hrálo významnou politickou i ekonomickou roli a zanechalo výrazné stopy v různých národních kulturách (pověsti, legendy, poezie, výtvarné umění). Dravci vhodní pro sokolnictví začali být předmětem obchodování a rostla po nich značná poptávka. K významnému rozvoji sokolnictví došlo také za období křížových výprav, kdy se zjistilo mnoho užitečných informací, např. použití čepiček k zastínění dravce.
Lov s dravci představoval až do 17. století významnou součást loveckých způsobů obyvatel v celé střední a západní Evropě. V souladu s tehdejším právem byli však sokolníci téměř výlučně panovníci a šlechta. V 18. století však dochází k prudkému úpadku sokolnictví, díky zdokonalování střelných zbraní používaných k lovu a vzrůstající oblibou parforsních honů. Úpad sokolnictví byl také dán celospolečenským vývojem a postupným zánikem feudalismu.
K nám do Čech se sokolnictví dostalo pravděpodobně v první polovině 15. stol. s vpádem Hunů na naše území. Do druhé poloviny 15. stol. je dochována spona s motivem zastíněného dravce nalezená u Vinařic.
V Evropě je však zmiňováno sokolnictví již od roku 336 před. n. l. První dochovanou klasickou učebnicí sokolnictví v Evropě, je dílo císaře Bedřicha II (1194 - 1250) ,,O přirozenost ptáků a umění lovu s ptáky."
Od dob císaře Bedřicha se ve výcviku i výstroji dravců změnilo jen velmi málo. Jde o staletími prověřené postupy a metody, které nám umožňují provozovat z nejpřirozenějších způsobů lovu, při kterém fungují přírodní zákony a přírodní výběr. V podstatě ani nejde o kořist, vždyť staré sokolnické heslo zní: ,,Nelovíme pro kořist, ale pro všechno to krásné při lovu."
V minulosti sice sokolnictví sloužilo prostým lidem i k částečnému zajištění obživy, přesto však byl tento způsob lovu vždy především zábavou a úchvatným divadlem v přírodě. Dnes již nezažijeme pompu, s kterou vyjížděl na loveckou výpravu třeba chán Kublaj, obklopen družinou několika tisíc sokolníků, nebo středověká šlechta. Dnešní lovy jsou mnohem skromnější. Přesto však hlavní aktéři zůstávají stále stejní - nádherní dravci a jejich přirozená kořist. Stejně jako stovky generací sokolníků před námi můžeme s úžasem sledovat způsob a styl letu dravců.
Tradice sokolnického lovu byla koncem 18. století v Českých zemích přerušena. S prudkým rozvojem palných zbraní a jejich neustálým zdokonalováním se způsoby lovu zvěře vydaly odlišným směrem a umění sokolnického výcviku dravců upadlo v zapomnění. Podobně tomu bylo i v jiných částech světa. Jen Anglie a země Střední Asie tuto tradici nikdy nepřerušily.
První pokusy o odnovení sokolnického lovu se u nás datují po 1. světové válce, kdy na bydžovskou lovil s pomocí dravců velkostatkář Bedřich Mensdorff Pouilly, který dokonce roku 1929 uveřejnil výzvu k založení sokolnického klubu. Tehdy však jeho iniciativita zůstala bez odezvy.
V roce 1957 se začal výcvikem dravců zabývat Svatopluk Doubrava, který dokázal získat zájem řady dalších nadšenců a kolem něj tak vzniklo v Hradci Králové první sokolnické středisko.
Časem vzniká druhé středisko v Chebu, řady sokolníků se rozrůstají, sokolníci hledají kontakty, zúčastňují se různých akcí. Období hledání způsobu legalizace lovu s dravci končí 19. 1. 1967, kdy vyhláška o lovu zvěře uvádí sokolnictví mezi povolenými způsoby lovu.
Klub sokolníků byl oficiálně založen 11. 11. 1967 na zámku v Opočně, kde se ustavující konference zúčastnilo 71 sokolníků.
Důležitým počinem bylo v roce 1969 vydání knihy Zdeňka Sternberga - ,,sokolnictví", která svým vydáním 3 000 výtisků umožnila proniknout do tajů sokolnictví mnoha adeptům.
Opočenský zámek se od roku 1967 stává každoročně místem mezinárodních sokolnických setkání, kterých se účastní 120 až 150 sokolníků nejenom místních, ale i z okolních evropských států.
<-- zpět na O nás
© 2009 Czech Barocque Society |webdesign by Johnny
!§ Jakékoli šíření fotografií a textů bez souhlasu majitele je trestně postižitelné §!
!§ Jakékoli šíření fotografií a textů bez souhlasu majitele je trestně postižitelné §!